zdroj: google.com

Jak přežít v absurdistánu?

Když jsme se narodili, byli jsme čisté nevinné duše, které uměly pouze plakat, křičet, přijímat jídlo a vykonávat potřebu. Na našich rodičích bylo, aby nás naučili mnohem více. Aby nás naučili lézt, chodit, mluvit a základním pravidlům slušného chování. Když jsme se narodili byli jsme tzv. Tabula Rasa, jak by řekl John Locke, tedy nepopsaný list papíru, na který nám život postupem času zapisoval, jací vlastně jsme, co děláme, jak chybujeme. Když jsme procházeli pubertou, nemohli jsme se dočkat toho, až budeme dospělí a budeme si moct dělat sakra co chceme a jak je to teď? Teď nám vládne absurdistán a my se chceme opět vrátit do těch bezstarostných dětských let. 

Je úplně jedno, ze které země pocházíme a v jaké zemi se právě teď nacházíme. Jaká je v naší zemi politická situace, kolik máme legálních imigrantů nebo sebevražedných atentátníků, my sami si vytváříme svět jménem absurdistán, ze kterého neumíme utéct. Jak takový absurdistán vznikl? Z absurdních myšlenek, absurdního chování a absudních vztahů. Z toho, co se celý život učíme a jaké si z toho bereme nebo nebereme ponaučení. Zamysleme se nad tím, jak se chováme sami k sobě, potažmo k ostatním. Není to snad tak, že bychom se řídili pravidlem ,,Homo homini lupus“ – tedy člověk člověku vlkem?

Když nám někdo ublíží, dáme mu to sežrat? Ano děláme to, ale vůbec si neuvědomujeme, že tím netrpí nikdo jiný než my. Jsou lidé a lidé, vlci a vlci. Jsou lidé, kteří si prošli určitými věcmi, problémy a situacemi, které jim už nedovolují řešit věci, kterým většina říká problémy. Jsou ale lidi, kteří jenom škodí a hlavně škodí sami sobě. Proč mám pocit, že těm největším ,,sviním“ se mnohem lépe daří? Jak teda funguje to, že na každou svini se vaří voda? A proč ti duchaplní trpí a neustále hledají štěstí?

Jak přežít v absurdistánu? Tak hlavně bychom měli přestat ubližovat sami sobě, přestat po někom něco chtít a přestat chtít něco po sobě. Prostě se do ničeho nenutit. My sami si vytváříme svět, ve kterém žijeme a pokud nám něco ke štěstí chybí, stačí si jen přát, aby se něco v našem životě změnilo. Stačí si správně přát. Není to jednoduché, často si totiž něco přejeme a stane se pravý opak, a pak se ptáme ,,jakto?“

Dostala jsem do ruky knihu, kde je na to, jak si správně přát, návod a začala jsem se tím řídit. Je to vlastně na principu tajemství, ale je to vysvětlené velmi podrobně a uvěřitelně. Nejdůležitější je totiž přesvědčit mozek o tom, že to opravdu funguje a žít přítomností, nikoliv budoucností nebo minulostí. Když se tohle naučíme, absurdistán bude pro nás neznámá země, které se budeme obloukem vyhýbat.

 


No Comments

Leave a Comment