klavesnice170416_denik-630

KDYŽ S POLITIKY NETANČÍM

Tanec. To je pohybová společenská aktivita, provozovaná převážně za doprovodu hudby. Praví Wikipedie. Tanec, to je životní styl, vášeň a terapie. Pravím já. Tanec to je salsa, tango nebo třeba mazurka, ale i když stojíte uprostřed parketu a ,,přešlapujete zelí“. Co si budeme povídat každý tančit neumí, každý to v sobě nemá, ale pravdou je, že snaha se přece cení. Nevím jak vy, ale když tančím, kolikrát při tom zavírám oči a vypnu mozek, uvolním se někdy dokonce tak, že najednou mám pocit, jako bych se vznášela. Když tančím na parketu mezi lidmi, někdy si připadám fakt hustě, jako že mi to jde. A je mi vlastně úplně jedno, co si o mých tanečních kreacích ostatní myslí. A tak se to má i v politice. A že ty letošní prezidentské volby byly ale pěkný tanec. 

Píše se rok 2018. A aktuální politická situace je taková, že nemáme ještě ani sestavenou vládu, házíme špínu na předsedu vlády a rajčata na prezidenta. Právě jsme si jako národ zvolili stávajícího prezidenta a náš stát se rozpadl na dva tábory. Někdo si balí kufry, někdo zuří, někdo je naprosto spokojen a někomu je to fuk. Pojďme to dění kolem nás trochu odlehčit. Představme si, že každý politik je tanečník a tančí nějaký styl tance.

Tak třeba tohle byl protiuprchlický tanec Tomia OkamuryPan Kalousek je zase výborný v salse. Otočka sem, otočka tam, výkrut, poklek a zák(l)on, šup a státní schodek se blíží na rtuťové stupnici k nekonečným výškám. Jeho taneční partneři kroutí boky jako o život a ti co tančí Cha-chu zuří. Pan Fiala se jednoduchými kroky v rytmu waltz snaží roztančit ostatní a ukázat jim jejich dávné jistoty, probudit v každém trochu toho tanečního ducha, ve kterého už přestali věřit. Za to pan Sobotka si to odcválal polkovými kroky raději někam do neznáma. A pak je tu pan Babiš, velký b-boy Babiš – hop, skok, otočka, vrtule, freeze, ten má ten footwork na háku a dělá nám ze společnosti ,,pořádnej brekdance“. V dobré víře jsme dali panu Babišovi své ANO, abychom pak slyšeli to kruté NE!

A konečně náš mistr Zeman, ten koho jsme si už podruhé zvolili za prezidenta. Mistr čardáše, který svými nezkrotnými pohyby rozvířil už několik tichých vod a pobavil svou ledabylou nešikovností kdekoho. Ehm podívejte se, pravdou je, že výsledky voleb většinu opravdu, ale opravdu nepotěšily. A ačkoliv jsem politologii studovala, obratně jsem jí protančila a ač po mnoha náročných trénicích, protančených střevících a propocených šatech, zdárně dostudovala. Politice právě teď a právě tady vůbec nerozumím. Také jsem měla za dva! Asi to něco znamená.

A když jsem se v mládí rozhodovala, co dál dělat, pokračování v pořadu Fakta Barbory Tachecí nebo Kotel Michaely Jílkové, byly pro mě jasná volba. To se však záhy změnilo, a to přesně po prvním dlouho připravovaném článku o právě připravovaných volbách, kdy jsem přestala politiky sledovat. Paradox? Proč? Protože jsem na článku dřela několik dní a po jeho vydání se fakta o 90% změnila za pouhých deset minut. Díky nechci. Od té doby už s politiky netančím.

A tak jsem si troufla napsat tento článek, troufla jsem si podruhé, ale přesto poprvé zhodnotit současnou politickou situaci, o které vlastně nic nevím. Nezajímám se o ni, jelikož s politiky prostě netančím. Ale ráda bych vám dala jednu radu. Až půjdete vyzvat někoho k tanci, dávejte si pozor na to, aby to nebyl politik. Protože těch je po právě proběhlých volbách všude kolem fakt dost. Každý má patent na svůj názor a každý ho každému vštipuje. A ať už jste volili Zemana nebo Drahoše, je to fuk, věřte tomu, že to pro nás dopadlo tak, jak je to pro nás nejlepší i když si to mnoho z nás právě vůbec nemyslí. Zkrátka myslete sakra trochu pozitivně, národe. Vezměte svůj ctěnej zadek, pokrčte kolena, hlavu vzhůru, pevný postoj, sevřete trochu půlky a dejte si třeba hříšnější tanec.

 


No Comments

Leave a Comment