Miluji Tě, ale...

Miluji Tě, ale…

Stačí jen chvíle, abychom zjistili, že jsme potkali osudovou lásku? Nebo je to běh na dlouhou trať? Když se v záplavě endorfinů a nadšení objeví problém, je na místě ho hned řešit? Změnit postoj? Je pravda, že když naše srdce hladoví, jsme schopni jej nakrmit lží? Lžeme sami sobě, že se vše samo vyřeší a nebo proto musíme něco udělat? Ano. Miluji Tě, ale.. 

„….,,Ahoj, dáme si spolu panáka?“ Přijde pohledný muž k ženě, která se mu líbí a chtěl by ji poznat. ,,Můžeme.“ Odpoví žena muži, kterého už nějakou dobu ve svém životě vnímá a který se ji od prvního okamžiku líbí, ale ví, že je zadaný. Nic od něj neočekává, je svobodná, spokojená, vyrovnaná, je sama a nikoho nehledá. Muž je čerstvě po rozchodu, zničený z bývalého vztahu, odhodlán si život naplno užívat…. 

Po krátkém rozhovoru se žena dozvídá, že je muž volný a najednou začíná vnímat neskutečné množství endorfinů, vzrušení a potenciální možnosti konečně se poznat. Po pár prohozených větách a třech ,,panácích“ rumu, ze sebe nemohou spustit oči a oba cítí jaká je mezi nimi přitažlivost, která je k sobě táhne jako magnet. On je zmatený, řekl si, že si chce užívat, ale najednou cítí, že potkal někoho, s kým má pocit, jako by ho znal celý život a nechce tomu uvěřit. Ona je překvapená, že ten muž kterého ,,znala“, je tak fajn a najednou má pocit, že není sama a že to není naposledy, co se vidí. Strávili společně celou noc, plnou příjemných okamžiků, tanečních kreací a vykřičených hlasivek. Druhý den se sešli znovu, třetí, čtvrtý, pátý, šestý, sedmý…

Zjistili, že jsou zamilovaní a že to, co společně prožívají ještě nikdy předtím nezažili. Jsou šťastní, užívají si, každý den, jako by byl poslední, usmívají se na své okolí, práce jim jde od ruky, vztahy s rodinou se najednou zdají být mnohem zřetelnější a hezčí. Jezdí na výlety, stýkají se s přáteli, milují se, opíjí se, nic neřeší, protože je jim společně hezky. Nic je netrápí, nic je nesužuje, užívají si to, co jim život přinesl do cesty…

Najednou se jemu začne hromadit spousta úkolů, stejně jako jí. On, před tím než se setkali měl nějaký názor to, jak bude jeho současný život vypadat. Ona vše nechávala plynout, jejím jediným plánem bylo jen na pár týdnů odcestovat. On se ve svých úkolech začal ztrácet a začal pochybovat nad tím, jestli je teď právě ve stavu, který mu vyhovuje. Ona začala pochybovat sama o sobě, protože se najednou jeho chování změnilo. Nechápala proč, protože ve skutečnosti byla pořád stejná, nic mu neřekla ani nic špatného neudělala. Začala se ptát sama sebe, co se děje a situaci se přizpůsobila…

Něco málo si řekli a od té doby, on, sám sebe přesvědčoval o tom, že je s ní šťastný a ona se snažila dát mu volnost pro to, aby si uvědomil, že je to správné, že se potkali, protože nabyla dojmu, že k sobě patří. Nikdy nemluvili o tom, co je trápí a co je tíží, řekli si totiž, že nebudou nic řešit a vše nechají volně plynout. A to byl začátek konce. Jak to rychle začalo, tak to i rychle skončilo. On si není jistý sám sebou, tím, co chce nebo nechce, tím, jestli je vyrovnaný s minulostí a je schopný oddat se přítomnosti. Ona se nedokáže vyrovnat s tím, jak snadno a rychle to dokázal zabalit. Ten sobec a srab, ta naivní, zklamaná holka… „

Miluji Tě, ale… tři slova, která k sobě absolutně nejdou. Když milujeme, žádné ,,ale“ není. Když milujeme, jsme trpěliví a bereme partnera takového jaký je. A nemusí to hned být jen ten náš vysněný ideál, víme totiž, že nikdo není dokonalý. Co když ale vzniká nějaký vztah, kdy jeden táhne a druhý brzdí, může to fungovat? Nikdy! Vztah je jako dvojkolo, oba šlapou stejnou silou, jeden druhého doplňuje. Pokud jeden nemůže, druhý ho podpoří, ale musí se nechat. Je důležité, aby vše bylo řečeno, aby mezi nimi nevisel pomyslný mrak, plný výčitek, zloby a nepochopení, jinak jeden, druhý, nebo oba nemohou jít dál.

Je lékem na zlomené srdce transplantace? Opravdu funguje to známe heslo, že klín se musí vyrážet klínem? Opravdu jsme schopni vyrovnat se se zklamáním nevyřčenou pravdou a pochopením dané situace? Ta naivní zklamaná holka se nezachovala dobře, nezachovala se dobře sama k sobě, neboť všechny otázky, které v sobě k němu měla spolkla, neboť všechny negativní emoce potlačila, neboť mu nikdy nedala najevo, že se na něj zlobí, když se zlobila. Nedala mu ani najevo, co k němu přesně cítí, protože ho nechtěla vyděsit. A tak je zase sama, ovšem nevyrovnaná, nespokojená, smutná, protože ho miluje, ale…

 


No Comments

Leave a Comment