20770056_1614064771947080_4408851784067723869_n

Proč nám ažpakizmus škodí?

Nedávno jsem si uvědomila jednu věc – žijeme v paradoxním světě. Ačkoliv sama vytvářím reklamy, jezdím na různá školení, tak vlastně reklamy nesnáším. Paradox. Uvědomila jsem si to ve chvíli, kdy jsem sledovala v televizi svůj oblíbený seriál a jakmile zazněla znělka reklamy, vzala jsem do ruky telefon a začala jsem projíždět sociální sítě.  Jakmile se reklama chýlila ke konci, telefon jsem odložila. Paradox. Jenže reklama zcela neskončila a najednou jsem zjistila, že poslouchám reklamu, po které najednou nevnímám děj seriálu. Paradox. Ta reklama mě přiměla zamyslet se nad jednou otázkou. Proč odkládáme věci na až pak?

20664834_1614068455280045_3875284754992069956_n

Byla to reklama na půjčku. Říkala nám, ať na nic nečekáme, že žijeme jen jednou a peníze nejsou překážkou. S půjčkou sice nesouhlasím, ale něco mi ta reklama sdělila. Uvědomila jsem si, kolik věcí nechávám já i mé okolí na až pak. Až budu mít peníze, pořídím si větší byt. Až budu mít partnera, pojedu na výlet, až budu mít víc času, přečtu si tu knížku, kterou jsem dostala k Vánocům.

Zkrátka je mnoho až pak, které vlastně ani na penězích tolik nezáleží. Proč bychom měli pořád něco odkládat? Protože vystoupit z naší komfortní zóny není tak snadné jak se zdá? Protože se nám zrovna teď nechce, a tak to necháme na pak? Protože ažpakizmus je mnohem snazší?

20246016_1596364563717101_1233932349688450631_n
Něco vám povím. Většinu našeho života odkládáme věci na až pak. Možná z důvodu nedostatku času, hodně práce nebo z pocitu určité odpovědnosti. Nebo je to jenom lenost a strach něco změnit, sebrat se a udělat něco proto, abychom si prostě a jednoduše udělali radost jen tak neplánovaně? Já vím, že nic neriskovat a jen tak si občas zanadávat na druhé je mnohdy pohodlnější, ale uleví se nám vůbec? Stačí nám to? Nenalháváme si tím tak trochu něco?

Proč tedy obdivujeme digitální nomády, své nadřízené nebo blízké za to, že mají odpoledne čas a my trčíme v práci. Proč jim závidíme že tráví Vánoce v Austrálii a my zatím ještě nevíme, kde budeme, ale tušíme, že doma v lepším případě s přáteli nebo s rodinou? Proč se neustále podřizujeme své ,,jistotě“ nebo komfortní zóně? Proč se tolik bojíme udělat něco jinak?

18739676_1535299546490270_8783995198011398448_n

Až pak si totiž taky můžeme uvědomit, že už je pozdě a že jsme nestihli, nezvládli nebo neudělali to, co jsme vždycky chtěli, o čem jsme snili. Až pak si totiž řekneme, že jsme si až pak nikdy říkat vůbec neměli. Ažpakizmus je totiž na h*****! Žijte teď a tady, riskujte, skákejte s padákem, objevujte svět, učte se čínsky, vařte italskou kuchyni, jezte červy a podporujte charity, překvapujte se, odměňujte se, ať místo dalšího ,,až pak“ nebudete muset jednou říci, ,,kdybych já tenkrát“…


No Comments

Leave a Comment