Zdroj: Google.com

Žijeme online!

Zdroj: Google.com

Zdroj: Google.com

Dávno jsou pryč doby, kdy vrcholem naší komunikace bylo domluvit si rande či schůzku osobně, neměli jsme prostředky k tomu, abychom si psali denně obsáhlé sms zprávy a domlouvali jsme si vše na poslední chvíli. Když jsme si našli lásku z jiného města nebo země, základním komunikačním prostředkem byly dopisy, s pokrokem doby poté e-maily. Doba šla neustále kupředu, s ní šel ruku v ruce i technický a komunikační vývoj. Dávno jsou pryč i ty doby, kdy jsme svůj online život prožívali v okénkách programu ICQ s dlouhavým procesem připojení se k internetu. S nástupem sociálních sítí se nám totiž otevřel život online a připojení trvá jen pár sekund.

Momentálně jsme se stali nástroji ,,ultrarychlé“ komunikace. Stačí se pouze připojit a stáváme se obyvatelem virtuálního světa. Potřebujeme k tomu pouze sami sebe a svůj profilový účet. V tomto okamžiku nás přestávají zajímat osobní domluvy pro další schůzku, dopisy a emaily. Pokud se rozhodneme se s někým sejít, stačí se připojit, zhodnotit stav, ve kterém se dotyčný nachází, neboť nás o tom informuje jeho profil a během několika vteřin si domluvíme schůzku.

Stává se rychlá online komunikace výhodou? Mnozí si nedokážou jiný život už ani představit, ale jak se to má s někým, kdo chytrý mobilní telefon, počítač a internet nevlastní? Je pro nás, většinu out? Představme si ideální nedělní večer, kdy sedíme se svými rodiči, přáteli nebo partnerem u televize, popíjíme lahev vychlazeného vína, ale z obývacího pokoje se line zvuk pouze z televizního přenosu. Není to tím, že bychom byli zaujati zprávami, nebo filmem. To už dnes nikoho nebaví, ale informovanost ohledně našich přátel a jejich stráveného víkendu nebo domluva rande, to je to, co nás nejvíce zajímá. Domácí úkoly a pracovní povinnosti zařadíme až do dalšího dne, nyní je ten správný čas, ponořit svůj zrak do monitoru či jiného displaye, co na tom, že po vypnutí přístroje nemůžeme hodiny zamhouřit oči a na zádech se nám tvoří hrby.

Na sociální síti jsme výjimeční, jsme někdo. Jsme takoví, jací chceme, abychom byli. Máme spoustu přátel, které jsme neviděli roky, ale všem se líbíme, protože sdílíme ty nejperfektnější, vyfiltrované fotky, statusy o tom, kde jsme byli a co jsme viděli a předháníme se jeden před druhým o tom, kdo je vtipnější a lepší. Nemá to však spíše sebedestruktivní efekt? Co když jsme o víkendu nedělali zrovna nic zajímavého a nemáme co napsat na Facebook nebo na Twitter? To je katastrofa, tak alespoň se podělíme o ,,selfie“ a budeme šťastní za každý ,,lajk“, několikrát to okomentujeme, aby to viděl největší okruh našich ,,best friends“.

Člověk by řekl, že se to týká především mladší generace ve věku od 16 do 25 let, ale omyl. Týká se to nás všech. Údělem hypermoderní doby je totiž člověk ,,Narcis“, který se chce líbit. To utváří jeho ego a osobnost. Kdo by to byl řekl, že to nejsou skutky, ale počet sdílených informací a líbivých fotografií. Zkrátka a dobře, přestože jsme v online životě zažívali desáté rande, v našem reálném životě na pomyslnou jiskru mnohokrát ani nedojde. Otázka je proč? Odpověď je prostá, chybí tu základní lidská intimní přitažlivost.


No Comments

Leave a Comment